Náročný podzim má za sebou mladší přípravka, tedy výběry kategorie U9 a mladší. Konfrontace na úrovni Planeo Cupu i domácího OP papírna Cupu byly znát. A nutno dodat, že šumperské týmy v nich uspěly. Jenže pořádně perný podzim měl hlavně trenérský kolektiv. Totiž, v přípravce letos působí na čtyřicet hráčů. A to si žádá odpovídající počet trenérů. K Radimu Netopilovi a Jozefu Mazurovi tak přibyli i Patrik Turek a Pensa Elenga. I tak bude zimní příprava i jaro pro čtyřlístek trenérů perná dřina. A pro hráče taky.
5. místo z Kvalifikace na Planeo Cupu je úspěch
První opravdu pořádná konfrontace v kariéře? Pro výběru U9 a U8 to jsou určitě účasti v Planeo Cupu, tedy v oficiálním poháru mládeže. A pro většinu hráčů je to jediná možnost v soutěži konfrontovat své umění s dalšími silnými akademiemi. Páté místo v kvalifikaci na celorepublikové finále Planeo Cupu je pak velký úspěch, postup mezi ty nejlepší by byla hotová senzace. „Zmínil bych, že jsme po dlouhé době udělali v mladší přípravce tři týmy. Máme přes 40 dětí, ročníku 2015, 2016 a 2017. Důvodem je, aby kluci měli dostatečnou vytíženost. To kritérium pro rozdělení nebyl ročník narození, ale spíš jsme přihlíželi na výkonnost kluků. Takže jeden náš výběr z těch kluků řekněme nejtalentovanějších, a z těch, co hrají nejdéle, tak se poměrně úspěšně měřil v Planeo Cupu, kde došel až do kvalifikace. V soutěži pak tady na okrese má samozřejmě navrch. A ty dva další týmy tak, aby měli právě skoro všichni herní praxi,. Bez ní se ve výkonosti neposunou a my nikdy nevíme, kdo se za dva až tři roky dokáže vypracovat tak, že je nakonec i třeba lepší než někdo z těch, kterým to jde lépe ze začátku“ začal své hodnocení trenér výběrů mladších přípravek Radim Netopil.
Kromě těchto silně obsazených turnajů se hráči rozvíjejí i v duelech okresních dlouhodobých soutěží. V nich má většinou to nejlepší ze šumperské přípravky jasně navrch. A tak se musí hráčům dávat těžší úkoly. „Kvalita na okrese v přípravce není taková, jakou bychom potřebovali. Chvíli jsme přemýšleli, zda je nepřihlásit do starší přípravky. V minulosti se to dělalo. Ale vše má své pro a proti. Takže tam by třeba nevyhrávali tolik často, což by pro vývoj bylo i dobré. Ale zase by byli méně na míči, akcí by jim nevycházelo tolik a nezdokonalovali by si tolik své dovednosti. Proto se klukům snažíme dávat do zápasů nějaké úkoly, aby góly dávali po určité kličce, nahrávce nebo třeba otočení přes brankáře. Jinak jsou schopni vzít míč a projít celé hřiště, což nám taky nevadí, protože chceme odvážné hráče a individuality. Ale pokud je to málo složité, snažíme se jim to ztížit a ty hlavičky jim trošku zamotávat,“ nastiňuje Netopil přidanou hodnotu, kterou po hráčích v zápasech trenéři chtějí.
Pomoci v rozvoji by snad mohla i účast v šumperské zimní lize. „V zimě nás čeká porce, jestli dobře počítám, 21 turnajů, na každý tým sedm zápasů. To je tak pro kluky optimální, pro nás trenéry už náročnější. Přihlásili jsme se také do šumperské zimní ligy, což je vlastně halová soutěž, ve které budeme hrát těžké zápasy s hráči starších ročníků, tedy starší přípravky. Tam budeme hrát hlavně s našimi nejsilnějšími hráči, aby si zvykli na těžší zápasy a náročnější konkurenci. Ta nám tu bohužel chybí, setkáváme se s ní jen na zmiňovaném Planeo Cupu, ať už jde o Sigmu, Uničov, i další kluby,“ dodává Netopil.
Konsolidace trenérského týmu u mladší přípravky byla potřeba
Náročný zápasový, turnajový i tréninkový program je bohužel problém z logistického hlediska. Zvláště, pokud má pokrýt na 40 hráčů. A aby vše bylo maximálně efektivní, musí tedy být celý tento proces zajištěn i lidskými zdroji. Kvalifikovanými k tomu. Došlo tak k již zmíněnému posílení kolektivu. „Největší problém byl s trenéry, s ohledem na zmiňovaný velký počet hráčů. Bylo nás prostě málo, takže jsme to museli řešit, abychom zajistili dostatečnou kvalitu tréninku. Ale podařilo se, část kluků převzali Patrik Turek s Pensou Elengou, kteří přešli ze školičky. Takže trenérů teď je relativně dostatek, dokázali jsme na zimní přípravu rozdělit i kluky do dvou skupin. Jedna trénuje na partnerské škole na Sluneční, druhá pak dojíždí na Tyršák. Takto budeme trénovat do 18. 12., následně dáme klukům na dva týdny volno. A začneme zase začátkem druhého pololetí školního roku,“ načrtl Netopil i program na zimu.
On sám je bývalý brankář, chytal v Šumperku, ve futsalu se prosazoval i na nejvyšší české úrovni. A teď musí právě Netopil řešit problém s brankáři. Totiž, má jich nedostatek. Jaký to paradox. „Je to tak, dost s tím bojujeme. Byť máme tolik dětí, tak máme chronický nedostatek gólmanů. Což nás bohužel stálo nějaké výsledky a docela s tím bojujeme. Na trénincích kupodivu kluci chtějí chytat, ale při zápasech už se tam moc nehrnou. Tak to musíme nějak točit a pak bohužel klukům v brance chybí trošku kvality. Takže v podstatě máme jednoho jediného gólmana na tři týmy. Zatímco třeba v Sigmě a jinde už gólmany mají, dobře chytají a umí samozřejmě hrát nohou, což je jasně daný předpoklad. Takže jedním z cílů bude zvýšit konkurenci na postu gólmana, ať už tím, že někoho přivedeme, či ho nově vychováme z těch kluků, co máme,,“ posteskl si.
Na jaře doplní duely okresních soutěží i přípravné zápasy
Dlouhodobé soutěže nabízí šumperským výběrům pravidelnou porci zápasů a konfrontací s okresními celky. Tu je však potřeba čas od času doplnit i duely s kvalitnějšími soupeři, z krajské špice. Na podzim toto zajistí účast ve zmiňovaném Planeo Cupu či v domácím OP papírna Cupu. Na jaře, pokud se nepodaří postoupit do celorepublikového finále Planeo Cupu, toto chybí. A i to musí Radim Netopil a jeho kolegové z trenérského týmu řešit. „Ta konkurence tu chybí. Na podzim naštěstí můžeme hrát aspoň ten Planeo Cup a domácí kvalitně obsazený turnaj OP papírna Cup, ale na jaře už pak není nic. Takže se snažíme to řešit aspoň nějakými přáteláky, ať už třeba Uničov nebo HFK Olomouc, kteří jsou i o ten malinký chloupek lepší než my. Ale i to je náročně realizovatelné a povede se to jen občas. Hraje se normální soutěž, vložená kola jsou i v týdnu a k tomu třikrát trénink. Když odjedeme s deseti kluky, někdo se pak musí postarat o ty ostatní. A hrát to pravidelně mimo dny tréninku nepovažuji za vhodné. Aby měli kluci v osmi letech pětkrát týdně fotbal je za mě špatně. Vrchol trénovanosti má přijít v dorostu, ne v žácích a už vůbec ne v přípravkové kategorii. Stejně tak nejsem zastáncem cestovat pak s těmito malými dětmi několik hodin někde daleko na pár zápasů a zase zpět, to nemá moc význam.“
V současných výběrech mladší přípravky je i přes obrovský počet hráčů drtivá většina z nich ze Šumperka. Z celkových 44 hráčů je jich z jiných klubů pouze pět, to znamená jeden z deseti. Právě možnosti v zimě pak dávají těmto klukům možnost se více rozvíjet. A těch faktorů je více, kromě počtu tréninkových jednotek i počet trenérů, kteří mohou zajistit kvalitní přípravu i v zimě. „V mladší přípravce máme drtivou většinu hráčů tady od nás. A nůžky mezi námi a konkurencí na okrese se prohlubují právě třeba přes zimu, kdy se snažíme s hráči trénovat vícekrát v týdnu. A nějakým způsobem jim zkvalitňovat trénink, například gymnastickou přípravou v tělocvičně na základní škole nebo návštěvou hodin tělocviku, když nám to pracovní povinnosti dovolí. Což je skvělé, že se nám podařilo zajistit i celý trenérský tým. Obrovské díky patří Pepovi Mazurovi, který mi obrovsky pomáhá a je super vidět, jak se za tu dobu trenérsky vyvinul a pořád se posouvá. Prioritně je se mnou u ročníku 2015, zatímco ty mladší kluky si vzali na starosti právě Patrik Turek s Pensou Elengou. Občas za sebe musíme kvůli pracovním povinnostem zaskakovat a mnohdy bychom to i bez pomoci rodičů logisticky nezvládli. Zvláště když část trénuje na Sluneční a část na stadionu, ale spolu s rodiči fungujeme jako tým a vše vždy zvládneme. Jsme rádi, že máme možnost trénovat i na Tyršáku, kde jsou ty parametry haly na jiné úrovni a pomáhá nám to zase v tréninkovém procesu.“
Komunikace s rodiči
Velmi omílaným tématem současnosti je vliv rodičů na rozvoj hráčů v nejmladších kategoriích. Ať už nezdravé řešení osobních ambicí jedinců, tak zasahování do rozvoje. A na trenérech je pak v tomto směru i komunikace s rodiči. V šumperské mladší přípravce ale dle slov Radima Netopila vše funguje dobře. „U rodičů se snažíme vysvětlovat, že u těchto výběrů je prioritou něco jiného než vyhrávat, hrát na výsledky, ale naopak ty kluky hlavně rozvíjet. U naší kategorii není problém s chováním k rozhodčím, možná i proto, že si ty zápasy pískáme sami trenéři. Ale mám zkušenosti, že když někam přijedeme a před námi hraje třeba starší přípravka, tak se někdy nestačím divit, co dokáží rodiče před svými dětmi předvádět. Je problém českého fotbalu, že se už u těch nejmenších dětí řeší výsledek a ne vývoj dětí, přitom až se bude rozhodovat o tom, jestli hráč bude úspěšný, nikdo se ho nebo rodičů nebude ptát a ani se nebude zajímat jak, skončil zápas či celá sezóna před 7-8 lety, a jestli jeho tým vyhrával. Ale co umí jako jednotlivec “ popisuje bývalý šumperský brankář.
Sám se pak zamýšlí i nad zajímavým srovnáním s jinými aktivitami dětí, například se zpěvem: „Dcera chodí na zpívání, a taky není zvykem, abych tam jako rodič chodil sedět do učebny a poslouchal. Pak mají vystoupení, tak to je samozřejmě něco jiného, tam se podívat rodiče jdou. Teď v zimě do tělocvičny s námi rodiče na ZŠ taky nechodí. V létě na hřišti ovšem jsou. My s nimi ale pracujeme a myslím, že jsou v pohodě. Na děti nám nepokřikují, neradí jim, takže nás to netrápí. Ale z praxe vím, že někde do toho trenérům rodiče zasahují a pokřikují na svoje děti. A to jak na tréninku, tak i na turnaji nebo v zápase. Těm by to pomohlo určitě, ale to si musí nastavit v klubu. Za sebe si dokážu představit model, kdy na tréninky rodiče nechodí a přijdou na zápas. Někde v zahraničí už rodiče třeba nesmí ani na zápas, ale to už mi přijde moc. Ale jak jsem říkal s tím zpěvem, rodiče nechodí sednout na hodiny, ale přijdou na vystoupení, koncert. A pak jsou mile překvapeni, co se děti naučily.“
