Je to jedna z největších legend šumperského fotbalu. Radek SLONČÍK dokázal během své kariéry projít největšími českými kluby, získal mistrovský titul, oblékl národní dres a vyzkoušel si fotbal i v zahraničí. Teď pracuje v realizačním týmu české dorostenecké reprezentace a v organizaci celku, se kterým v roce 2004 zvedl nad hlavu mistrovský pohár. A Baník Ostrava stále zůstává jediným celkem na východ od historické hranice Čech a Moravy, který získal titul v samostatné české lize. Jako zkušený nejen hráč, ale nyní již i mládežnický trenér, přijíždí Radek Slončík vypomáhat s přípravou malých talentů i do našeho klubu. A pro náš web se rozpovídal o mnoha věcech kolem fotbalu.

Zažíváte jinou mentalitu, větší město

Radek Slončík odcházel do ostravského Baníku v roce 1987. V době, kdy mobilní telefony byly spíše věcí sci-fi filmů a jediné spojení tak s domovem zajišťovala pevná telefonní linka, nikterak levná. A nebo prostě dopisní papír, obálka a poštovní známka. V tomto směru má současná mládež výhodu. I tak je to však vystoupení z komfortní zóny. Dostat se z provinčního města až do velké ligové akademie, natož do reprezentace, je náročné. „Cesta je to dlouhá a náročná. Je to výstup z komfortní zóny. Přechod z pohodlí domova. A z pozice, kterou v týmu máte a kde jste opěvováni, do života, kde se musíte starat sám o sebe. Jdete do nového prostředí, hledáte nové kamarády. Zažíváte jinou mentalitu, větší město a potýkáte se s daleko větší konkurencí,“ uvažuje nad přechodem z menšího města do velké akademie Slončík. Dá se říci, že toto vše se dá aplikovat na jeho tehdejší přesun ze Šumperka do Ostravy, i na současné odchody.

Dnešní v době protkané moderními technologiemi si mladí hráči musí, oproti zvyklostem z menších klubů, zvykat v akademiích i na další novoty. „Dnes jsou kladeny na hráče obrovské nároky na kondici a silovou připravenost. Hráči mají během tréninku na sobě čipy, které monitorují naběhanou vzdálenost, v jakých tepových zónách se hráč pohybuje, jeho akceleraci, deceleraci a další údaje,“ nastiňuje již poměrně zaběhnuté aspekty zapracování moderních technologií do tréninkových procesů dvojnásobný český mistr.

Uvažovali, jestli mě nevrátí zpět do Šumperka

On sám mířil do Ostravy v době, kdy mobilní telefony či chytré hodinky byly jen výbavou televizního agenta Jamese Bonda. „V Šumperku jsem patřil mezi nejlepší hráče. Ozval se Baník, kde byl šéftrenérem mládeže bývalý šumperský hráč Jaroslav Gürtler. Najednou jsem do Ostravy, kde byli nejlepší hráči široko daleko, vyrazil se svými spoluhráči, brankářem Mirou Skývou a Jardou Kolínkem,“ vzpomíná Slončík. A připomíná to, co již bylo v předchozích řádcích zmíněno. „V té době ještě nebyly mobily, kontakt s rodinou tak byl nulový. Moc jsem tuto životní změnu nedával. Měl jsem růstové problémy s kolenem, moc jsem nehrával,“ řeší nepříliš příjemné momenty své mládežnické kariéry Slončík. Nakonec se ale dočkal úspěšného období.

„V šestnácti letech jsem byl v Baníku na hraně. Uvažovali, jestli mě nevrátí zpět do Šumperka. V tu chvíli se rozhodovalo, jak to se mnou bude. Řekl jsem si, že všem dokážu, že na to mám. Makal jsem ještě víc, vnitřní chtění mě hnalo vpřed. Dodržoval jsem životosprávu, měl jsem jen fotbal. A podařilo se,“ popisuje zlom v klíčových momentech kariéry Slončík. „Zlepšoval jsem se, začal jsem hrávat a prosazovat se i ve starší kategorii.“

Zvýšené úsilí neslo ovoce. A to nakonec zcele nečekaně sladké. Ještě jako mladistvý člen organizace debutoval v hlavním mužském týmu ostravského Baníku. „V necelých sedmnácti a půl letech jsem 18. listopadu 1990 nastoupil k prvnímu ligovému zápasu za áčko. Kdo by to byl před rokem a půl zpět řekl?! A potom díky pokoře, dobrému nastavení a výchově mých rodičů se dostavily úspěchy, kterých jsem i přes velké problémy s kolenem dosáhl,“ vrací se do dospívání bývalý hráč pražské Sparty.

Občas se najde i kluk ze Šumperka, který přestoupí k nám

V současnosti pak celkový pokrok nejen ve fotbale napomohl tomu, že ti nejtalentovanější hráči jsou v hledáčku velkých klubů podstatně dříve než tehdy. „V současné době se hráči dostávají pod drobnohled skautů už třeba v kategorii U12. Někdy ještě dříve. Talentovaných kluků s výborným pohybovým základem je čím dál méně, přičemž problém je i ve školství, v tělocviku. Kluci pak chodí na výběry a kluby jako Baník a další je mají dobře zmapované. Podle zájmu hráčů a rodičů jsou pak zváni na kempy a když uspějí, tak přecházejí do větších klubů. Ale za sebe, moje doporučení je nejdříve až od kategorie U15,“ zaměřuje se na současné principy skautingu i přesunu hráčů do větších akademií Slončík.

Baník může těžit z velmi silné aglomerace, kterou region disponuje. V okolí je záplava měst, kde je odkud brát. Nicméně v kvalitní akademii ostravského klubu se prosazují i mladíci ze šumperského klubu. Nedávno řídil hru dorosteneckého prvoligového týmu bojujícího o titul, kde dokonce vévodil tabulce střelců, Filip Podhorný. Na něj navázal František Doležel, a naposledy to byl Martin Strnad, který na podzim 2024 po pár měsících v dresu Chacharů obdržel i reprezentační pozvánku. „Baník má záběr po celé Moravě, takže se občas najde i kluk ze Šumperka, který přestoupí k nám. Já se tu narodil, a nejen fotbalově vyrostl. Jsem rád, že se pořád, i když ve skromnějších podmínkách, daří vychovávat kluky, kteří uspějí ve velkém fotbalu,“ zamýšlí se Slončík. Ten pak zůstává v kontaktu i s kamarády, se kterými vyrůstal.

„Mám tady z dětství stále výborné kamarády, jsme pořád v kontaktu. A je skvělý, že pořád pomáhají zdejšímu fotbalu. Ať už je to Jirka Konečný, majitel firmy Macte, která sponzoruje klub. Zdena Opravil je trenérem, Bohdan Hecl působí v různých pozicích, a to už hodně dlouho. Kluci z klubu mě oslovili, jestli bych nechtěl nějak pomoci. Řekl jsem, že velmi rád, a domluvili jsme se. Snažím se svými zkušenostmi předat mateřskému klubu to nejlepší, co ve mně je,“ popisuje detaily nové spolupráce Slončík. „Byl jsem už na několika tréninkových jednotkách kategorií od U10 do U15. Trénoval věci, dovednosti, které dělám i s kluky v Baníku a v reprezentaci. A hráči jsou tady šikovní, vnímaví. A někteří velmi šikovní,“ doplňuje šumperský rodák.

V hale na Tyršáku na mě dýchly vzpomínky

Mnoho těchto tréninkových jednotek probíhalo na umělce Tyršova stadionu. Ta před mnoha a mnoha lety nahradila škvárový povrch, který se na zadním hřišti sportovního areálu nacházel. A na kterém své žákovské tréninkové jednotky absolvoval i muž, který teď na stejném místě naopak zkušenosti předával. „Nevěřil jsem, že se tady jednou vrátím a budu trénovat šumperské kluky. Když jsem přijížděl na první trénink a věděl jsem, že budeme trénovat vzadu na umělce, kde bývala škvára, tak jsem si vzpomněl, jak jsme tady na začátku osmdesátých let začínali,“ vzpomíná muž, který během kariéry ochutnal i maďarskou nejvyšší soutěž.

„To samé jsem cítil, když jsme teď měli tréninky v tělocvičně na Tyršáku. Při příchodu na mě dýchly vzpomínky. Na tréninky, velké turnaje, které jsme zde odehráli. Krásné dětství. Opravdu jsme si to s výbornými hráči a se skvělou partou, týmem, který jsme tehdy měli, úžasně užili. Skončili jsme v nejvyšší moravské soutěži druzí, za Baníkem, který za celou sezónu ztratil jen jediný bod. U nás,“ vzpomínal Slončík. Nicméně souběžně si uvědomuje i obrovské rozdíly, které obě éry od sebe dělí. „Když jsem vyrůstal v Šumperku, tak jsem chodil na jedničku, na sportovní školu se zaměřením na atletiku a gymnastiku. To mně dalo velmi dobrý pohybový základ, ze kterého jsem v budoucnu těžil. A zbytek dne jsem jako většina dětí tehdy sportoval. Lítali jsme venku, hráli jsme fotbal, hokej, hráli na schovku. Pořád jsme měli nějaký pohyb. A moji nejoblíbenější hráčkou byl míč. Těch dotyků byly tisíce a tisíce. Takže dovednosti přicházely tak nějak samy. Nikdo nám moc neříkal, jak převzít míč, co dělat navíc. Když jsi chtěl být úspěšný na hlíněném plácku mezi baráky, proti starším klukům, tak jsi musel být hodně šikovný, abys na hřišti uspěl,“ usmívá se Slončík.

Současnost je i s ohledem na daleko větší možnosti v zábavě jiná. „Momentálně je situace taková, že není tolik dětí, kteří sportují. Je to i o vzoru rodičů, o jejich nastavení. A v současné době jsou děti pohodlné, neumějí tolik překonávat překážky. Jsou raději na sociálních sítích, hrají počítačové hry. Za mě je to špatně a nevidím, že by se tato situace měla směrem ke sportování mládeže zlepšovat,“ posteskl si Slončík.

V budoucnu nemá hráč šanci uspět bez tréninku navíc

Nicméně pokud děti přece jen sport chytne, propadnou mu a začnou dělat fotbal, časem kromě kopání do balónů dojde i na zlepšování individuálních dovedností. A tomu napomáhá i specifická část tréninku, kdy hráči jdou pod dohled tzv. skill koučů a podstupují i individuální tréninky. Cíl je jasný, dosáhnout maxima technických dovedností. „Vnímám to velice pozitivně. Druhým rokem jsem asistentem u trenéra Pavla Drska u reprezentační kategorie U17 a při společných debatách s trenéry z vyspělých fotbalových zemí, kdy jsme hráli například v Německu, Itálii, Belgii, Nizozemí, Argentině, Mexiku, Turecku či Japonsku, tak individuální rozvoj nejen technických dovedností, ale i co se týče kondiční, silové a mentální připravenosti, je k dosažení výsledku v podobě komplexního fotbalisty velmi důležitou věcí. V budoucnu nemá hráč šanci uspět bez tréninku navíc,“ zamýšlí se Slončík.

Šumperský rodák se mimo jiné právě individuální přípravou podílel i na vývoji Matěje Šína, který nedávno obdržel pozvánku do reprezentačního výběru. „Všichni kluci byli skvělí, ale Matěj byl trochu jiný. Byl talentovaný, trénoval ale navíc. Byl k sobě hodně náročný, kritický a nespokojený. Až ho musel člověk trochu krotit. Ale uměl přijmout kritiku. Nikdy také neřekl, že něco nejde. To slovo téměř neexistovalo. Maximálně hlesl, že teď mu to nejde. Ale dřel na sobě, velmi dodržoval i životosprávu a staral se o sebe. Fotbal má jako životní styl. To vše mi imponovalo, protože chtěl být lepší a lepší. Něco dokázat. Přesně prototyp hráče, který by se měl prosadit do áčka Baníku Ostrava,“ neopomenul ve svém vyprávění Slončík i svou zkušenost s talentovaným hráčem českého reprezentačního výběru.

Uspějí jen ti kluci, kteří fotbal milují, makají, nevymlouvají se

Skill trénink však mnohde pořád ještě bojuje o své štěstí a o místo na slunci. Ne všude má zelenou a dostatek prostoru. „Ne všichni trenéři jsou soudní, Někteří jsou ješitní, myslí si, že trénují nejlíp a nikdo jim nebude radit, pomáhat. Je to o nastavení lidí, trenérů v klubu. V mládeži není nejdůležitější jen vítězství v utkání, ale jakým způsobem se toho dosáhne. Ale většinou to tak v Česku bohužel není. Kluci se mají rozvíjet, být kreativní. Je potřeba nechat hráče samostatně rozhodovat. Ti kluci mají mít radost, předvádět v zápasech to, co se naučí na tréninku, být v těchto věcech ze strany trenérů podporováni. Individuální výkon-základ dovednosti-rozdíloví hráči-skills tréninky. Ti hráči v zápasech rozhodují o úspěchu (výsledek) celého týmu, čím více takových kluků, tím lépe. Naším výsledkem by měl být hráč, který je připravený na velký fotbal nejen fotbalově, ale i lidsky,“ hodnotí kriticky nešvary fotbalu. Ale vývoj se vydává i správným sěrem.

„V Česku se to konečně velmi rozjíždí, ve Spartě a ve Slavii skills (dovednosti) kouči působí už delší dobu a jsou v tom myšlení nejdále. V Baníku i v jiných klubech také už uvažují podobně a skills kouči jsou nedílnou součástí rozvoje hráče,“ pochvaluje si Slončík. Důležitým faktorem úspěchu tét symbiózy je správné rozložení poměru standardních tréninkových jednotek a skill koučingu. „Každý hráč je různě talentovaný, někdo se naučí dovednosti rychleji, někomu to trvá déle. Pořád se dá zlepšovat, každým dobrým tréninkem, četností doteků atd. Po zkušenostech, které jsem za kariéru hráče, sportovního manažera a trenéra nasbíral, vím, že uspějí jen ti kluci, kteří fotbal milují. Makají, nevymlouvají se, jsou na sebe nároční, chtějí se zlepšovat a jdou si za svým cílem,“ zmiňuje člen organizace ostravského Baníku.

Mnohé turnaje přípravek, které pořádá i náš klub, odhalují skutečnost, že spousta mladých hráčů už v útlém věku umí s balónem divy. Za tout převahou může být i právě včasný skill koučing. „Jestli chcete být úspěšní, tak je třeba se věnovat individuálnímu dovednostem pořád. Mělo by se začít už v přípravkách. V Baníku se věnuji hráčům ve zlatém věku učení, tedy kategorie U10, U11 (jeden až pět hráčů na tréninku) a zaměřujeme se na zdokonalování technických dovedností, aby ovládali míč, měli ho pod kontrolu. Trénuji také nejperspektivnější záložníky v kategoriích U16-U19. Jsou to většinou reprezentanti s profi smlouvami a potenciálem do vrcholového fotbalu, nejlépe pro A tým Baníku. Tréninky jsou zaměřené na situace, do kterých se hráči dostávají v zápasech. Dovednosti s míčem, obcházení hráče 1×1, první a druhý dotek, převzetí míče do správného prostoru, driblink, vnímání hry, zakončení a další. Na tréninku mám většinou maximálně čtyři hráče a řešíme detaily,“ završuje Slončík své povídání.

Profil Radka Slončíka na Youtube Baníku Ostrava