Historie

Historie kopané v Šumperku

Před rokem 1945

Počátky české kopané začínají v Šumperku až po druhé světové válce. Česká menšina, která žila v Šumperku v době první republiky nebyla schopna založit a udržet českou kopanou v místě, které bylo baštou sudetských Němců.

Zcela jiné to bylo v okolních vesnicích, ryze českých, kde v polovině 30. let vznikly české oddíly, které velmi dobře reprezentovaly tento severomoravský region. Tak vznikl např. SK Bludov, SK Postřelmov hrající II. třídu a I. B třídu. Nejvýše hrál v české soutěži SK Zábřeh a to I. A třídu.

V Šumperku se hned po válce sešli zájemci o tělovýchovu a hlavně nadšenci pro kopanou. Je samozřejmé, že okresní město střední velikosti chtělo mít oddíl kopané na úrovni odpovídající důležitosti města. Vlastní odchovanci však nebyli, proto bylo třeba čekat na sportovce, kteří se na trvalo usídlí v Šumperku.

První poválečné kroky

Na podzim roku 1945 byl založen SK Šumperk, který během několika měsíců měl 5 odborů (kopanou, házenou, tenis, těžkou atletiku a hokej). Největší byl odbor kopané. Prvním předsedou celého sportovního klubu byl pan Ferdinand Glas. Prvním předsedou kopané byl pan Jaroslav Lachmann, který okolo sebe soustředil další obětavé spolupracovníky jako např. předseda SK p. Glas, Josef Sedlák, Miloš Faltýnek, Eduard Vachutka, Jaroslav Vrána, Emanuel Tůma, Jan Gábl a další obětavci.

Na jaře 1946 se hrál v oblastech, které neměly za okupace mistrovské soutěže, tzv. „Pohár pohraničí“ a vítěz měl být zařazen do I.A třídy.

Družstvo Šumperka pohár snadno vyhrálo, ale přesto bylo zařazeno do II. třídy společně se S. Zvole a SK Postřelmov. Do tehdejší I.A třídy HFŽ byl zařazen SK Zábřeh. V této době již byl v Šumperku dostatek dobrých hráčů a proto bylo založeno druhé mužstvo, které však přes žádost funkcionářů SK Šumperk, nebylo zařazeno do soutěží HFŽ. V sezóně 1946 – 1947 první družstvo vyhrálo II. třídu a postoupilo do I. B třídy. Druhé mužstvo pak založilo podnikovou jedenáctku pod názvem SK Stellwag. Oba tyto oddíly však udržovaly přátelské styky.

Postup do I. B třídy byl vybojován poměrně těsně, neboť na 2. místě zůstal SK Zvole o pouhý jeden bod.

SK Šumperk hrával pravidelně 28. října utkání s místní posádkou a tyto zápasy byly středem pozornosti a zájmu obecenstva. Vojenská posádka tvořila také z počátku příliv nové krve do šumperské kopané. Tak ke stávajícímu kádru hráčů, který tvořili hráči např.: Tulis, Charvát, Halbich, Sládeček, Procházka, Knies, Stloukal, Mutl, Šulc, Večeř M. a další, přišli po vojně např.: Došlík a Sochůrek a oba byli doslova oporou šumperské kopané více jak 12 roků.

Po jednoročním působení v I. B třídě si hráči SK Šumperk vybojovali postup do I. A třídy, což byla vlastně třetí nejvyšší soutěž ( liga, divize, I.A třída).

Železničáři Šumperk a další nové městské oddíly

V tomto roce se také změnil název z původního SK na Železničáři Šumperk. Rovněž došlo ke zrušení jedenáctky Stellwag. Většina hráčů přešla do SK, jako jediného oddílu v Šumperku. V této době byl asi vrchol šumperské kopané, neboť hráli v roce 1951 krajskou soutěž, což byla druhá nejvyšší soutěž hned po celostátním mistrovství. Začaly probíhat neustálé reorganizace soutěží se snahou po masovosti kopané.

Tím vznikaly nové tělovýchovné jednoty a hlavně nové oddíly kopané. V tomto období vznikla nejprve Jiskra, která reprezentovala textilní průmysl, potom Baník, který byl reprezentant Závodu I. pětiletky a potom celá řada dalších oddílů kopané, jako Tatran (stavebnictví) Spartak, Dynamo a Slavoj. Některé nově vytvořené oddíly měly doslova jepičí život, avšak většina se udržela delší dobu a pouze generační problém byl obvykle důvodem ke sloučení s jiným oddílem.

Uvedené údobí nebylo pro šumperské obecenstvo údobím příjemným, neboť z původního jednoho oddílu dobré výkonnosti vzniklo šest oddílů s průměrnou spíše podprůměrnou výkonností. Okolní vesnické oddíly, které se dříve nemohly měřit se silou šumperské kopané, sváděly vyrovnaná utkání s kterýmkoliv oddílem v Šumperku a velmi často dokonce utkání i vítězná.

Možnost treninků byla velmi špatná, neboť z počátku bylo k dispozici pouze jedno hřiště na Střelnici a teprve později bylo vybudováno hřiště na Tyršově stadionu, jehož majitelem byli Železničáři, kteří později změnili název na Lokomotiva.

K Lokomotivě se připojuje úspěšná Dukla Šumperk

Všechny šumperské oddíly začínaly v okresním přeboru a postupně docházelo ke sloučení, neboť minimální treningové možnosti nedávaly stejnou možnost pro všechny oddíly, hlavně z hlediska výkonového růstu mládežnických kolektivů. Generační proces zasáhl do některých oddílů dříve a tak zůstaly pouze tři oddíly : Lokomotiva, Baník a Jiskra, které hrály shodně Ib třídu. V polovině padesátých let došlo ke sloučení Jiskry s Baníkem pod názvem Baník, avšak ani tato skutečnost nepomohla ke zvýšení úrovně kopané, neboť se jednalo o výkonnostně shodné hráče.

Postupně a hlavně pomalu se začala zvedat úroveň kopané hlavně zásluhou vojenského celku, který vznikl v roce 1953 v odloučené součásti šumperské posádky jako Buzuluk Zábřeh. Koncem roku 1956 se oddíl přestěhoval do Šumperka a pod názvem Dukla již v roce 1957 vyhrál Ib třídu.

Postup vojenského celku byl signálem i pro civilní celky, a tak se nejprve probojovala Lokomotiva a potom hned Baník do IA tř. V této třídě hrávali všichni tři soupeři velmi dramatická střetnutí před značným táborem příznivců všech zainteresovaných stran

Velmi rychle si vybojovala postup do krajského přeboru Lokomotiva, avšak k nemalému smutku všech příznivců se po roční neúspěšné činnosti opět vrátila do IA třídy.

Potom si celkem suveréně počínala Dukla a s převahou vyhrála IA tř. a rovněž podzimní kolo v krajském přeboru měla úspěšné, neboť tři kola před koncem vedla s náskokem 5 bodů. Bohužel s odchodem hráčů po ukončení základní vojenské služby se výkon podstatně zhoršil, a tak jen díky podzimnímu zisku bodů se v soutěži udržela, ale příští rok již nestačila a sestoupila opět do IA třídy. Uvedené období Dukly je také nejúspěšnějším obdobím šumperské poválečné kopané a řada hráčů tohoto družstva se později objevila i v prvoligových celcích. Činnost Dukly skončila v Šumperku v roce 1968 přesunutím oddílu do Bohumína.

Oba šumperské oddíly však v průměru si udržovali IA třídu a to také každý oddíl ještě sestoupil do Ib třídy a i když si obvykle zase probojoval účast do A třídy přesto se více bojovalo o sestup než postup. Na této situaci nic nezměnila okolnost, že Baník, který změnil název na Pramet provedl několik senzačních přestupů za účelem zvýšení úrovně a probojování se do vyšší soutěže. Bohužel zklamání příznivců bylo značné, když se sen ze snadného postupu rozplynul.

V průběhu poloviny šedesátých let proběhlo několik jednání za účelem sloučení a vytvoření jednoho celku, který by byl schopen realizovat záměry jak funkcionářů, tak i diváků a konečně nejen postoupit, ale udržet se i ve vyšší soutěži. Všechna jednání, i když po několika letech vždy obnovovaná, byla neúspěšná.

Apel na rozvoj mládeže pod hlavičkou Lokomotivy Pramet

Konečně, neúspěšná činnost obou oddílů na podzim roku 1959 v I.A třídě otevřela oči nejen funkcionářům, ale i pracovníkům celé jednoty a před zahájením jarního kola ročníku 1969/70 došlo ke sloučení obou jednot a tím i oddílu kopané. Nově sloučený oddíl dostal název Lokomotiva – Pramet Šumperk. Funkcionářům bylo celkem jasné, že budování výkonnostního růstu v kopané není možné bez rozvoje mládežnické kopané. Doposud se tříštily síly právě v této oblasti, neboť každý oddíl měl několik dobrých jednotlivců, kteří však celý kolektiv nemohli natolik ovlivnit, aby mohli postoupit do vyšší třídy a hrát tam důstojnou roli.

V družstvu dospělých byla situace obdobná, avšak silné jedince tvořili už hráči, kteří zenit výkonnosti měli za sebou a proto bylo nebezpečí generačního problému. První sezonu (jarní kolo ročníku 1969/70) hráli sice oddíly pod původní hlavičkou ( Lokomotiva a Pramet), avšak provedly se přestupy tak, aby v podstatě byl vytvořen A i B celek, při němž bylo jasné, že postup nemůže být vybojován, z důvodu velké bodové ztráty a jeden oddíl musí nutně sestoupit. Vzhledem k tomu, že v průběhu jarního kola nebylo možno uvažovat s hráči z vytvořeného B celku, bylo nutno provést rozdělení i z hlediska této situace.

Přes všechny potíže, které v jarním kole vznikly bojoval nový celek ještě pod názvem Lokomotiva o postup a pouze velká bodová ztráta z podzimního kola způsobila, že postup nebyl již za polovinu soutěže.

Tato skutečnost působila jako doping pro pracovníky i hráče nového sloučeného oddílu, neboť při sloučení přestala pracovat řada funkcionářů a dokonce i někteří hráči využili této situace a buď zanechali aktivní kopané nebo přestoupili do jiného oddílu a důvod byl vždy shodný – sloučení oddílů.

Ročník 1970/71 byl jako první celý ročník, který absolvoval sloučený oddíl a výsledek se projevil. Družstvo A postoupilo do krajského přeboru středomoravské župy kopané. Dodatečně se ukázalo, že postup byl příliš brzy a vedení oddílu za této situace nemělo odvahu řešit generační problém, který se rýsoval již při sloučení. Jelikož pro ročník 1972/73 se opět připravovala reorganizace, sestupovaly z krajského přeboru (středomoravské župy) z ročníku 1971/72 celkem 4 oddíly. Bohužel v pořadí poslední sestupující byl i LP Šumperk. Teprve nyní se řešil generační problém, avšak to už u mládežnických celků byl zaznamenán úspěch do té doby neznámý. Žákovské družstvo v ročníku 1970/71 vyhrálo krajský přebor a postoupilo do celostátní soutěže, která se konala v Ostravě za účasti vítězů všech krajských soutěží.

Mladý celek šumperských žáků se umístil na 7. místě, což byl nejvyšší úspěch šumperské kopané. Z uvedeného celku se dostalo 7 hráčů do širšího výběru ČSR nebo Moravy či kraje. V příštím roce se družstvo dorostenců probojovalo do krajského přeboru a v ročníku 1973/74 už tento celek bojuje o postup do II. ligy. Tento celek má ve svém střetu 2 reprezentanty ( v kategorii mladšího dorostu) a většina hráčů má teprve 16 let, což dává ještě velké perspektivní možnosti.

Celek dospělých v sezoně 1973/74 bojuje o postu do krajského přeboru. V současné době se vytvořil mladý perspektivní celek s věkovým průměrem 23,5 roků, takže i zde jsou ještě možnosti výkonnostního růstu. Domníváme se, že se začíná projevovat úspěšná a záslužná činnost trenérů naší mládeže a pokud v této práci budeme pokračovat se stejnou intenzitou a úspěchy jako doposud, nemusíme mít o kopanou v Šumperku obavy. Prozatím se zaměřujeme na to, jak zabránit úbytku mládeže při přechodu ze žáků do dorostenců a hlavě základní služby. Je skutečností, že hlavní zájem hráčů je hrát v družstvu A. Zřejmě tato okolnost je rozhodující pro úbytek hráčů při přechodu z dorosteneckého družstva.

Doslov

V současné době má oddíl kopané 6 družstev a jen čekáme, zda bude dostatečné množství dorostenců pro vytvoření B družstva a tím by se počet družstev zvýšil na 7.

Družstvo dospělých trénují bývalí hráči a odchovanci šumperských oddílů, z nichž jeden je majitelem II. trenérské třídy a druhý má III. třídu. O družstva mládeže se starají další trenéři, z nichž 2 mají III. třídu a 4 absolvovali IV. třídy.

Oddíl má k dispozici jedno trvalé hřiště na kterém hraje A družstvo dospělých a dorost. B družstvo dospělých hraje na velmi dobrém škvárovém hřišti ( Na střelnici) společně s družstvy žáků. Další treningová škvárová plocha je na Tyršově stadionu.

Historie české kopané v Šumperku nemohla a také nemá tak velkou tradici jako oddíly kopané, které měly z hlediska tohoto výhodnější územní podmínky a to vlivem národnostního rozdělení v době první republiky, kdy se zrodila velká většina oddílů, tak i vlivem politické situace v době okupace. Přes to všechno i za tak krátké období procházel vývoj různými fázemi, takže celkově lze označit vývoj značně členitý. Různé gradační vzestupné fáze byly nahrazeny celkovým poklesem výkonnosti ba i krizí, která trvala značně dlouhé období. Příznivci kopané v Šumperku, kterých za posledních 10 – 15 let značně ubylo se však dívají na současný výkonnostní růst velmi optimisticky a věří, že konečně se bude v Šumperku hrát trvale vyšší soutěž, což odpovídá nejen perspektivním záměrům celé TJ, ale i v požadavcích představitelů všech veřejných institucí.

I když všichni dobrovolní pracovníci věří, že se jim podaří splnit tužbu veřejnosti, jsou si také vědomi nesmírné odpovědnosti kterou na svá bedra berou, neboť úkoly stále narůstají a počet pracovníků se snižuje. Přes tuto okolnost všichni obětavě plní svěřené úkoly i když někdy za nesmírně obtížných okolností. Tato situace však nebyla ani dřív jiná a proto je nutno vyzvednout činnost všech součastných i minulých dobrovolných pracovníků, vyjádřit jim dík za úspěšnou činnost a popřát současným pracovníkům ještě hodně úspěchů v rozvoji šumperské kopané.

Čerpáno převážně z vlastních zkušeností a vzpomínek pana Miroslava Skotáka